Návod na výrobu vlastního domácího bulifuku:

Nejlevnější  a nejjednodušší návod na výrobu směsi pro foukání bublin.

 

destilovaná voda...........10 dílů

Jar..................................3  díly

glycerin..........................1  díl

 

 

voda: musí být destilovaná, případně hodně měkká. Klasickou vodu z vodovodního kohoutku vůbec při přípravě směsi nepoužívejte, jinak je téměř jisté, že bubliny nebudou dělat to, co si představujete!

 

Jar: nejlepší je použít některý z řady pínie, citrus, jablko nebo jahoda. Různé koncentráty (Jar Extra a podobné) zdaleka nevykazují tak dobrý výsledek. Jar je možno nahradit i některými druhy tekutých mýdel, případně koupelových pěn. Nicméně Jar je asi to nejlepší co se u nás dá koupit.

 

Glycerin: prodává se v lékárnách s označením Glycerol 85%.

 

Příprava směsi: míchejte při pokojové teplotě v nádobě s uzavíratelným víkem.Pro lepší splynutí směsi se mohou složky zahřát na teplotu okolo 80stupňů. Směs je nutno míchat  24hodin před použitím !!! Nechte směs v uzavřené nádobě. Pokud ji neuzavřete, odpařováním a prachem se směs znehodnotí.

 

Výroba skutečně profesionální směsi pro naše vystoupení samozřejmě zůstává tajemstvím, které si každý bublinář velmi pečlivě střeží. A jen pro zajímavost: vybíráme Jar podle času a dne kdy byl vyroben, destilovanou vodu podle výrobce a samozřejmě i další složky velmi pečlivě tak, aby směs byla opravdu kvalitní a stálá. Pokud chcete docílit ještě lepších bublin, tak je možno přidat některý z komerčně vyráběných bublifuků asi ve stejném množství jako Jar.

 

O bublinách a bublifuku

 Bublifuk využívá principu povrchového napětí a proudu vzduchu, kterým se vyplní slabá membrána ze speciální kapaliny. Tlačící vzduch ji začne deformovat, membrána se začína natahovat a vytvářet protáhlý tvar. Díky snaze každého tělesa dosáhnout tvaru s nějnižší energií se začne vznikající těleso deformovat do tvaru koule. Jak bublina narůstá působí na ni stále větší tlak vzduchu proudícího okolo otvoru, což má za následek její odloučení. Následně dochází k jejímu postupnému zakulacování do doby, než bublina praskne.

Bublina praskne kvůli oslabování stěn bubliny. Vlivem gravitace dochází k odtoku vody a přípravku do její spodní části. Zvláštním případem je narušení její stěny předmětem či nečistotou v okolí, což změní stav povrchového napětí, případně změny tlaku v okolí bubliny, což má za následek také její prasknutí.

Nejsnáze se vytvářejí bubliny pomocí obyčejného brčka na pití nebo pomocí plastového bublifuku, který se prodává téměř v každém hračkářství. Zařízení se obvykle skládá ze tří části. Nádobky na saponát, saponát a fukaru. Funkce nádoby je v uchovávání kapaliny, která se využívá na tvorbu bublin.

Saponát je většinou obyčejnou směsí mýdlové vody či jarového saponátu, ale pro profesionální tvorbu bublin je potřeba namíchat speciální směsi. 

Fukar je tyčka, která je na jedné straně zakončena držátkem a na druhé oválným (nejčastěji kulatým) otvorem, který se namáčí v saponátu. Díky povrchovému napětí se ve fukaru objeví membrána, do které se pak fouká. Ač se zdá tvorba bublin jednoduchá, jejich výroba a tedy používání bublifuku vyžaduje určitý stupeň praxe. Foukající musí správně odhadnout, jakou silou má fouknout. Při pomalém fouknutí nedojde k vyklenutí bubliny a k jejímu vzniku, při rychlém fouknutí bublina praskne.

Průměru fukaru je přímo úměrná velikost bubliny, což vede mnoho lidí k potřebě vyrobit si vlastní zařízení. Většinou lze použít jakýkoli uzavřený kruh. Větší bublifuk je možné vyrobit například ohnutím drátu do smyčky, tak aby jedna strana sloužila jako držadlo. Drát ale musí být dostatečně silný, aby neměnil tvar. To může být vylepšeno omotáním drátu nějakou látkou, tak aby se mýdlová voda lépe držela na konstrukci.

Bublifuky dnes prodávané jsou často na vrchu vybavené přídavnou hrou, nejčastěji kuličkou, kterou je nutné přesunovat na určené místo.

ZDROJ: WIKIPEDIE